Post-hike blues: Proč jsou návraty z hor tak bolestivé?

Východy a západy slunce v absolutním tichu. Horské sluníčko a miliony hvězd. Nové dobrodružství každou minutu. Nekonečné výhledy na dechberoucí krajinu a nová přátelství s těmi nejneobyčejnějšími dušemi.

Všechny starosti všedního života byly jen vzdálenou ozvěnou, jedinou výzvou bylo, jak se přesunout z bodu A do bodu B. S jistotou, že tě přitom nezdrží typický dopravní chaos, který možná prožíváš každé všední ráno cestou do práce. A ten pocit, když dosáhneš závěru celé cesty. Po desítkách, možná až stovkách kilometrů na horských stezkách si konečně tam. Ta hrdost, která tě zaplavila, tu si zasloužíš.

Po mnoha kilometrech v turistických botách se vracíš domů. Do své teplé sprchy, do zásobené chladničky, do měkké postele, do známého prostředí.

Ale něco je jinak. Něco ti chybí a obklopuje tě zvláštní prázdnota. Všední povinnosti, které byly dříve akceptovaným stereotypem, tě najednou sžírají zaživa. A čím více o tom přemýšlíš, tím více to bolí. Život se zdá monotónní, prázdný, beze smyslu. A pocit spokojenosti? Ten se zdá nedosažitelný.

Neboj se, nic hrozného se neděje. Bojuješ jen s něčím, co se nazývá “Post-hike blues”.

Proč Post-hike blues existuje?

To nejdůležitější, co potřebuješ v tuto chvíli pochopit je, že Post-hike blues je pocit přirozený. Je běžnou zkušeností, kterou si prošly miliony lidí po celém světě a neznamená to, že je něco s tebou cokoli špatně. Vrátit se do reálného světa, ve kterém hrají klíčovou roli úplně jiné hodnoty, než tam nahoře, představuje příliš ostrý kontrast na to, abychom ho jen tak přehlédli a nezamysleli se nad ním.

1.Spojili jsme se s přírodou, ale museli jsme se vrátit do chaosu všedního života

Túra není jen o fyzickém výkonu, ale také o spojení s přírodou. A to je něco, co jen těžko lze popsat slovy a co se dokáže velmi intenzivně zapsat do našeho nitra. Spojujeme se s krásou, nacházíme klid a každodenní život se po několika dnech v takovém prostředí zdá nesmírně chaotický. Všude kolem je příliš mnoho podnětů a příliš mnoho ruchů, na které jsme si v rámci našich životů tak navykli, že je vnímáme teprve tehdy, když z tohoto prostředí na nějaký čas odejdeme.

2. Dosáhli jsme cíle a momentálně nemáme kam jít

Dosáhnout cíle cesty, ať už je to vrchol hory, nebo konečný bod dlouhého treku, je něco, co nás dokáže opravdu naplnit hrdostí. I sportovci však velmi dobře vědí, že nejtěžší je najít motivaci často právě v prvních týdnech po největších úspěších. To, na co jsme se celé týdny až měsíce připravovali, ty momenty, které jsme si přehrávali v hlavách. To, co nás každé ráno motivovalo vstát. To vše je najednou pryč. A po návratu do běžného života může nějakou dobu trvat, než se nám podaří zadefinovat si nový cíl.

3. Poznali jsme skvělé lidi, naši krevní skupinu

Jedním z největších benefitů dlouhodobých treků a expedic je, že na těchto cestách člověk potká a pozná lidi, kteří jsou tak nějak přirozeně podobná krevní skupina. Právě na horách a v přírodě proto často vznikají velmi pevná přátelství. Po návratu z hor, mezi „běžné smrtelníky“, se proto může člověk snadno cítit sám. A cítit se sám mezi lidmi je tou nejtěžší formou samoty.

4. Není kam uniknout

Čas v přírodě je nejlepším způsobem úniku od každodenního stresu. Odpojujeme se zde od digitální reality a do velké míry žijeme jen přítomným okamžikem. Návrat k obrazovkám, povinnostem a běžnému pracovnímu režimu je o to obtížnější.

Jak se zbavit post-hike blues a pohnout se vpřed?

Tento pocit není věčný. Je to jen přechodný stav, který dříve či později ustane. A přestože je tato fáze skličující a bolestivá, přirozeně patří k životu ak neobyčejným momentům. Znamená to, že to, co jsme přežili, za to stálo. Úplně na začátek je tedy vhodné připustit, že to, co prožíváš, je přirozenou součástí celého dobrodružství. Že tomu tak má být. A že pokud člověk tyto pocity neprožívá, nedokázal vytěžit z chvil tam venku maximum.

1. Zavzpomínej si s vděčností

Nesoustřeď se na to, že to skončilo, ale na to, co to bylo. Zavzpomínej si na všechny ty zážitky, které si s sebou poneseš až do konce života. Vzpomeň si na ty výhledy, na chvíle s přáteli a lidmi, kteří ti během tvého dobrodružství zkřížili cestu, ale i na překonané překážky, které ke každé takové výpravě přirozeně patří.

2. Definuj si nové cíle

Život je o nekonečném objevování a to, že něco právě skončilo, neznamená, že už zítra nemůže něco nového začít. Využít tuto fázi jako příležitost k definování nových cílů. Naplánuj si další výlet, inspiruj se ostatními, přečti si o místech, která by mohla být tvou novou motivací. Víš, co se vylučuje s post-hike blues? Očekávání něčeho nového.

3. Spoj se s komunitou

Ať už osobně, nebo online, spoj se s komunitou lidí, kteří mají podobné zájmy jako ty. Poděl se o své zážitky z hor, které možná tvé kamarády, rodinu či kolegy až tak moc nezajímali, vyslechni si zkušenosti ostatních, inspiruj se dobrodružstvími jiných. Možná si odneseš tip na skvělý výlet a možná něco naplánujete spolu.

4. Příroda nejsou jen majestátní hory, je všude kolem nás

Pokud tě stresuje betonová džungle, pamatuj, že příroda může být na dosah ruky a možná stačí jen otevřít oči. I město je plné příležitostí, jak navázat spojení s přírodou. Sedni si na lavičku v parku, projeď se kolem jezera, prodluž si procházku s pejskem o pár minut. I krátké momenty spojení s přírodou mohou pozvednout tvou krátkodobě demotivovanou duši.

Všechno má svůj konec. Nenech se proto zlomit pocity, které popisuje slovní spojení post-hike blues. Ty pocity, které prožíváš, jsou totiž nedílnou součástí každé výpravy. Tak, jako má každá hora své úpatí a vrchol, tak i život má své štíty a údolí. A post-hike blues je tou nejlepší připomínkou, jakou sílu a vliv dokáže mít příroda na náš život.