David Klein a Szilárd Suhajda: Hory milujeme a tato láska nás bude vždy pohánět vpřed

Szilárd Suhajda a David Klein jsou maďarští horolezci a velcí sympaťáci, kteří bez pomoci přidaného kyslíku zdolávají nejvyšší světové štíty. Naše dlouholetá a velmi úspěšná spolupráce je proto něčím, na co jsme mimořádně hrdí.

No ačkoli jsme "spolu" dokázali zdolat takové vrcholy jako Manaslu (8163 m.n.m.), Annapurna (8091 m.n.m.) či K2 (8611 m.n.m.) a chystáme se v roce 2021 dobýt vrchol Everestu, naše spolupráce toho skrývá mnohem více.

 

V Szilárdovi a Davidovi jsme totiž našli v první řadě dvou čestných mužů a dobrých přátel, kteří nám pomáhají s vývojem našich produktů a inspirují nás svými historkami z hor.

 

Právě s druhým z jmenovaných jsme si sedli a byl to, jako obvykle, velmi podnětný rozhovor.

Jaký byl váš rok 2019? Naplnil vaše očekávání?

Uplynulý rok byl pro náš tým, ale i pro mě osobně, velmi úspěšný. Výraznou událostí byla expedice na K2, na níž se mému horolezeckému partnerovi a dobrému příteli Szilárdovi podařilo vyjít až na úplný vrchol druhé nejvyšší hory světa (8611 m.n.m.).

Já osobně jsem se musel ve třetím táboře otočit a vrátit se do základního tábora, což bylo samozřejmě pro mě zklamání. Také jsem chtěl stát na vrcholu s mým dobrým přítelem Szilárdem. Musím ale říci, že ačkoli jsem zdolal už čtyři osmitisícovky bez použití přídavného kyslíku, z toho dvě jako první člověk z Maďarska, tato expedice mi je přesto srdci nejbližší, protože cítím, že jsem opravdu přispěl k tomu, aby byla úspěšná. I proto hodnotím rok 2019 jako můj nejúspěšnější rok vůbec.

Cítím, že jsem za ten rok povyrostl a že jsme povyrostli spolu se Szilárdem spolu jako horolezečtí partneři.

A jaký by měl být rok 2020. Jaké výzvy máte před sebou?

Na tento rok se dívám s velkými očekáváními, spolu se Szillárdem se chystáme zdolat pátý nejvyšší vrchol světa Makalu (8463 m.n.m.). Musím však přiznat, že jedním z důvodů, proč jdeme na Makalu, je příprava na následující rok, kdy se chceme vrátit na Mount Everest. Rok 2020 bude tedy z části rokem příprav, kdy chceme vše otestovat, abychom byli maximálně připraveni. Budeme testovat nové metody tréninku, aklimatizace a mnoho dalšího.

Samozřejmě, Makalu je himálajský gigant a je to sama o sobě velká výzva, ale zároveň se přitom budeme dívat i na další rok.

Pracujeme spolu už nějaký ten rok a nesmírně si této spolupráce vážíme. Podělte se s čtenáři, jaký je za tím příběh a co si na ní vy nejvíce vážíte?

Spolupracujeme již od roku 2015, takže už je to nějaký ten rok a je to skvělá spolupráce. Jsme za to šťastní, samozřejmě proto, že máme k dispozici špičkové vybavení, oblečení, stany a podobně, ale je za tím i něco víc.

Velmi si vážím, že nás ZAJO poslouchá. Po každé expedici přicházíme do Galanty (sídlo značky, pozn. redakce), kde mluvíme o tom, jak produkty fungovaly, co se s nimi dělo, co bychom změnili. ZAJO na tuto zpětnou vazbu reaguje a produkty vylepšuje, což vnímáme a velmi si toho vážíme. Neřešíte jen to, že se na expedicích ukážete světu, ale důvěřujete našim názorům a na základě nich se snažíte tvořit stále lepší věci. A to je super pocit.

Jaká je vaše motivace? Co vás pohání zdolávat stále další štíty? Pokud se vám podaří například zdolat všechny osmitisícovky bez pomoci kyslíku, co bude další krok?

Mnoho lidí se mě ptá, co bude po Everestu. Dosáhnout tento vrchol, bez použití přídavného kyslíku, je samozřejmě můj dlouholetý sen. Upřímně? Těmto otázkám úplně nerozumím.

Já a Szilárd hory milujeme, milujeme být venku, milujeme výzvy. Nezáleží na tom, jestli je to v Himalájích nebo na místních kopcích. Nejsme ti, kteří by měli nějaký checklist, který by si odškrtávali, ani si nepícháme červené vlaječky do mapy, hory milujeme a tato láska nás bude vždy pohánět vpřed prakticky navždy. Samozřejmě, zestárneme, budeme slabší a možná za 20 let pro mě bude výzvou zdolat Gellert Hill (malý kopeček v Budapešti) s hůlkou v ruce, ale ten den to bude ten můj kopec.

Co je nejlepší částí expedice?

Expedice jsou velmi komplexní a mají mnoho vrstev. Přinášejí technické výzvy, které je třeba vyřešit, ale jsou zde i zážitky, lidé kolem, emoční stránka, kdy se vám střídá nadšení s pocitem, že jste hotoví a necítíte žádnou motivaci.

Právě tato komplexita mě na tom ale baví. Poznávat nové kultury, zdolávat fyzické i mentální překážky. A právě to, dokázat se i v kritických chvílích držet svých principů (např. nezahazovat v horách odpadky), zůstat věrný svému horolezeckému partnerovi a vydáte ze sebe opravdové maximum, tak to byla expedice, která stála za to.

Zažili jste někdy na horách skutečné nebezpečí? Změní takové momenty člověka?

Ano, několikrát během mé kariéry. Považuji se přitom v horách za konzervativního horolezce, který dbá na bezpečí. Pro mě osobně není nebezpečí žádné koření, resp. něco, čemu se chci přiblížit. Snažím se dělat maximum proto, abych všechny tyto hrozby eliminoval. Ale jakkoli se budete v horách snažit, nevyhnete se tomu.

V roce 2010 jsem takto ztratil velmi dobrého přítele. Stáli jsme pod ledovou stěnou, která se utrhla a oba nás strhla. Já jsem přežil, on bohužel ne.

Věřím, že se Szilárdem děláme maximum proto, abychom prostřednictvím tvrdého a poctivého tréninku maximalizovali naše šance na úspěch a vyhnuli se riziku, jak se jen dá.

V roce 2021 plánujete dobýt vrchol Everestu bez pomoci přídavného kyslíku, což je však něco, o co jste se již v minulosti několikrát pokusili. Jaké jsou tedy vaše očekávání? Jak těžké je otočit se pod vrcholem, když je člověk k cíli tak blízko?

Ano, po letošní expedici v Makalu se chceme příští rok pokusit zdolat Everest bez pomoci přídavného kyslíku, což se dosud nikomu z Maďarska nepodařilo. Sám jsem to zkoušel několikrát, v roce 2014 jsem dosáhl nadmořskou výšku 8700 m.n.m., kde jsem se musel otočit.

Ukázalo mi to dvě věci - že je to opravdu obrovská výzva, na hranici mých schopností. No zároveň mi to ukázalo, že je to pro mě pravděpodobně možné. Ne lehké, ale možné. Velmi se tedy těším, ale přiznávám, že trochu se i bojím, jestli jsem toho opravdu schopen.

A zda je těžké otočit se pod vrcholem? Ano, je (úsměv). Mluvím o sobě, že se řídím podle svých principů a že když je třeba se otočit, tak se jednoduše otočím, no pravdou je, že to opravdu není tak jednoduché.

Na horách je to složité. Pokud jdete bez kyslíku, je občas těžké se motivovat. Vaše tělo prosí o kyslík a snaží se vás zastavit, tak jen jdete krok po kroku. No pak přijde určitá hranice, kde se vše změní. Kde vás začne vrchol hory přitahovat jako magnet. A právě za touto hranicí je opravdu těžké se otočit, je to velmi komplikovaná mentální hra.

No i toto je něco, na co se chceme letos spolu se Szillárdem opravdu připravit.

Pokud chce někdo dobýt ty nejvyšší vrcholy, jako vy, kde by měl začít?

Myslím, že je velmi důležité snít a byl jsem teenager, když jsem já osobně začal snít o tom, že jednou budeme zdolávat himálajské vrcholy. Důležitá je určitě komunita, takže dobrým začátkem je přidat se k nějakému horolezeckému klubu a absolvovat horolezecké kurzy. Užít si hory, které máte k dispozici, jako např. vaše Vysoké Tatry a jít krok po kroku.

Je důležité vědět, kam se chcete dostat, ale nelze zapomínat na to, že k tomu vede nějaká cesta.